Vyšetření

L: lékař       S: sestra       P: pacientka

L: Já vám ještě poklepu na hlavu. Modřinu nemáte žádnou?

P. Ne.

L: Nikde bouli? Z uší neteklo nic? Z nosu žádná krev? Zkuste předklonit bradu na prsa, za krkem nebolí?

P: Nic.

L: Já si vás ještě poslechnu, tak, můžete dýchat zhluboka.

S: Já vám dám ještě na tu ruku, jo? Hezky si ji položte.

P. Děkuju.

S: Nemáte zač.

L: Když vám budu klepat na záda, nebolí?

P: Jenom při tý levý straně trochu, asi jak jsem tam padla.

L: A když na vás takhle máčknu?

P: To ani ne.

L: A bolí to tadyhle?

P: Ne.

L: A ten levej bok vás bolí po tom pádu.

P: Jenom tak trochu, asi jsem se odřela.

L: Když si vás tu necháme, tak Vám ještě doplníme ultrazvukové vyšetření břicha, abyste tam náhodou neměla nějaké vnitřní poranění. Jinak s břichem nemáte nic?

P: To nevadí, že jsem najezená, já jsem jedla, než jsem jela.

L: To se nedá nic dělat, buď tam něco bude vidět, a když tam nebudeme nic vidět, tak máme úplně jiné vyšetření.

P: Rozumím.

L: Tak jo, ještě se podívám na tu ruku, budete si muset sundat ten prstýnek, aby Vám neotekla.

P: Sestři, mohla byste mi pomoct, ono mi to asi už trochu oteklo.

S: Dobrý.

P: Děkuji

L: Tak, a řekněte mi, jestli Vás nebrní některé prsty.

P: Brní mě malíček

L: Jenom malíček? Jak s ním hýbete?

P:  S bolestí.

L: S bolestí. A jde to? Když se trošku přemůžete?

P: Trochu to jde, trochu to jde.

L: To je dobře, loket vás nebolí?

P: Loket ne.

L: Rameno také ne?

P: Ne

L: Dobře. S trávením nemáte žádné potíže?

P: Kdepak, mně chutná, pane doktore,

L: Jo, tak to je dobře. A pravidelně chodíte na stolici?

P: Hm, jak kdy, spíš nepravidelně.

L:  To je třeba hlídat ale.

P. Až za čtyři dni asi.

L: To je ale dost nepravidelně. No tak to také vyšetříme. Na to je takové speciální vyšetření, vyzkoumáme sliznici střevní.

P. To musí bejt, když mám zlomenou ruku?

L: To víte, všechno se musí vyšetřit, musíte být zdravá.

P: Jako v souvislosti s operací?

L: Po operaci, až budete mít ruku zdravou.

P: To já bych si to zařídila u obvodního, pane doktore.

L: Dobře, tak to se ještě domluvíme.

L: Křečové žíly nemáte?

P: Jenom jednu, na pravý noze, tady.

L: Nějakou trombózu už jste měla?

P: Co je, já nevím, co je to trombóza.

L: Máte zánět žil.

P: To asi ne.

L: Ne, nebolely vás někdy nohy, nebo že byste na to brala nějaké léky.

P. Já jezdím hodně na tom kole a tak já si ty žíly cvičím, pane doktore.

L: To je zdravé. A co kolo, vydrželo to, ten váš pád?

P: No, já už jsem se pak o kolo nestarala, tam bylo spoustu lidí a už ani nevím, kde kolo mám? Taky, aby mi ho nesebrali.

L: Tak to ho už neuvidíte.

P: No vidíte.

L: To nevadí, tak si pořídíte z úrazové pojistky kolo nové.

P: Já nemám tolika peněz, v továrně, v Jitexu, tolika peněz nevydělám jako přadlena.

L: A úrazovou pojistku máte?

P: To nemám.

L: To je chyba.

P: Já jsem ještě s kola nikdy nespadla. A nemohl byste mi ji zařídit, když jsem v nemocnici?

L: To vám nezařídím, to si budete muset zařídit sama, ale kdybyste ji měla, tak bych Vám ji mohl vyplnit.

P: Hm, tak to je chyba, viďte.

L: No, ale tak chybama se člověk učí.