Konflikt sestry s pacientem

P: pacientka          S: sestra

S: Dobré ráno, paní Peťová.

P: Dobré ráno.

S: Tak já bych vám dala léky, ano?

P: Já mám léky svoje, sestři.

S: Ale paní Peťová, jak to, že máte léky svoje?

P: No, já jsem si je přinesla z domova, podivte se, že je tady mám, tak si je z toho beru.

S: A to je máte od začátku?

P: Hm, já jsem je měla tady v šuplíku a teď jsem si je vyndala, že si je vezmu.

S: Takže vy si berete léky, my vám dáváme léky, to to dáváme dvojitě?

P:  Ne, dvojitě snad ne, já jsem řekla sestřičce, že jí je dávat nebudu, že si budu brát svoje. Protože vy tam máte těch léků spoustu, já si nejsem jistá, nezlobte se, jestli byste mi dali  ty, co já beru.

S: Ne, ne, nebojte se, my ty léky fakt známe. Možná, že to nejsou úplně ty názvy, co máte vy. Je to …

P: No právě a to mě velmi plete, třeba tady ten lék, který se jmenuje Omnic, mi sestřička dávala pod úplně jiným názvem a ještě měl jinou miligramáž, takže s tím já nemůžu souhlasit. Pan doktor chce, abych to brala přesně.

S: Pan doktor mi to tady napsal, podívejte se, máme tady léky napsaný a dáváme vám je přesně podle toho, jak to pan doktor napsal. Nebojte se, my tomu rozumíme.

P: Ale ten Omnic tam nemáte.

S: Ten se jmenuje jinak.

P: Tak tomu já už potom ale nerozumím a tadydle  ten Donezepil taky nemáte.

S: Máme, ale jmenuje se jinak, je to Generitin. Prostě každý výrobce si ten lék pojmenuje podle sebe, ale ta účinná látka je tam stejná. Chápete?

P: Tak já si ty léky nechám u sebe a vy mi dávejte ty vaše…

S: To ne, my se domluvíme tahle, paní Peťová, my si ty léky vezmeme k sobě, já je pěkně tady zalepím, popíšu vaše jméno, ano?

P: A kdy si ty léky budu moc vzít zpátky?

S:  A dostanete je, až půjdete domů, ano?

P: Já bych se na to radši zeptala pana doktora.

S: Zeptejte se klidně na to pana doktora, ale opravdu věřte mi, takhle to děláme běžně, spoustu lidí si sem nosí léky svoje.

P: Co když mi někdo bude z těch léků ujídat, já za to platím peníze, sestři.

S: Já vám věřím, ale vy jste v nemocnici, tak my jsme povinni, dávat vám léky naše. To byste rozhodně byla sama proti sobě, abyste si svoje léky ujídala, že jo. Já vám je tadyhle, podívejte se, já to přelepím, popíšu vaším jménem a až půjdete domů, tak dostanete tyhle léky, stejnej počet tablet.

P: Tak dobře sestři, já vám věřím.

S: Takže, podívejte, nezlobte se paní Peťulová.

P: Tak vidíte to, sestři. Teď jste mne teda naprosto přesvědčila, protože já se vůbec Peťulová nejmenuju. Jestli vy vůbec víte, která pacientka u vás leží, já se jmenuju Iva Peťová, kdybyste dovolila.

S: Nezlobte se, něco mi to připomíná, to vaše jméno, nezlobte se, já vím, že jste paní Peťová, vždyť to tady mám napsaný.

P: Doufám, že už se to nebude opakovat, jinak by ta důvěra z mé strany byla velmi ohrožená.

S: Ne, ne, věřte, že se to nebude opakovat, už si opravdu paní Peťová vaše jméno nespletu.