Ján
Jesenský (1566-1621) známý též jako Jan Jesenius, v roce 1600 provedl
první veřejnou pitvu v českých zemích. V Praze působil jako osobní
lékař císaře, vydal řadu vědeckých a lékařských spisů. Působil též jako
děkan lékařské fakulty
v Drážďanech
v Praze
ve Wittenbergu
Jan
Evangelista Purkyně (1787-1869) byl český fyziolog, anatom, biolog,
básník a filozof. Stal se jedním ze spoluzakladatelů cytologie. Svůj
nejvýznamnější objev, kdy mezi prvními na světě přisoudil buňkám jejich
stěžejní význam pro život, prezentoval na sjezdu německých přírodovědců
a lékařů v pražském Karolinu roku
1836
1837
1838
Karel
Rokytanský (1804-1878) byl rakouským lékařem českého původu. Zavedl
užívání titulu MUDr. Většinu života žil ve Vídni, kde působil jako
prezident Akademie věd, Vídeňské lékařské společnosti a rektor Vídeňské
univerzity. Je považován za největšího
internistu v historii
diagnostika v historii
makroskopického patologa-diagnostika v historii
Josef
Thomayer (1853-1927) byl profesorem vnitřního lékařství, jedním ze
zakladatelů české lékařské vědy a zakladatelem českého lékařského
názvosloví. V roce 1885 založil český lékařský časopis pod názvem
O studiu vnitřních nemocí
Sborník lékařský
Lékařské studie
Eduard
Konrád Zirm (1863-1944) byl očním lékařem. Od roku 1892 působil jako
primář očního oddělení fakultní nemocnice v Olomouci, kde provedl první
úspěšnou transplantaci oční rohovky na světě. Tuto operaci provedl v
roce
1905
1915
1925
Jan
Semerád (1866-1926) jako internista byl významným organizátorem.
Založil Ústřední jednotu českých lékařů, zorganizoval Slovanský
lékařský komitét a zasloužil se o zrovnoprávnění slovanských lékařů a
jazyků na mezinárodních lékařských sjezdech. Byl poradcem
prezidenta T.G. Masaryka
ministra zdravotnictví
předsedy vlády
Jan
Janský (1873-1921) byl český sérolog, neurolog a psychiatr, objevitel
čtyř základních krevních skupin. Byl propagátorem dárcovství krve. Na
jeho počest je dobrovolným dárcům krve v České republice a na Slovensku
udělována Medaile prof. MUDr. Jana Janského. Krevní skupiny pojmenoval
A,B,AB,0
I., II., III., IV.
A, B, 0
Vladislav
Vančura (1891-1942) pracoval jako lékař na Zbraslavi. Kromě toho byl
prozaikem, dramatikem a filmovým režisérem. Jeho dílo vystavěné na
historických podkladech má název
Konec starých časů
Obrazy z dějin národa československého
Obrazy z dějin národa českého
Josef
Švejcar (1897-1907) byl významný český pediatr. V letech 1945-1966
působil jako přednosta I. dětské kliniky v Praze, v roce 1997 obdržel
Medaili Za zásluhy I. stupně. Jeho kniha „Péče o dítě“ je návodem, jak
pečovat o dítě
v kojeneckém období
novorozeneckém období
od prenatálního stadia až po dospívání
Zdeněk
Kunc (1908-1985) byl významný český lékař, zakladatel československé a
světové neurochirurgie. Založil první neurochirurgickou kliniku v
Československu. Je autorem první československé učebnice
neurologie
neurochirurgie
cévní chirurgie
Jaroslav
Skála (1916-2007), specialista na léčení alkoholismu a jiných
závislostí, založil v roce 1951 záchytnou stanici, první zařízení svého
druhu na světě. Založil a vedl Sekci pro otázky alkoholismu a jiných
toxikomanií, byl spoluzakladatelem Společnosti pro návykové nemoci v
rámci České lékařské společnosti J. E. Purkyně a autorem mnoha
publikací, kterých je
více než 100
více než 120
více než 140
Emanuel
Vlček (1925-2006) vystudoval lékařskou a přírodovědeckou fakultu. V
roce 1967 založil antropologické oddělení Národního muzea v Praze.
Zabýval se i kosterními pozůstatky významných osob české historie. Tuto
činnost zahájil roku