Vzorový
test zkoušky ECL pro zahraniční lékaře/lékařky
Pomocí
testu si můžete ověřit své
jazykové znalosti a dovednosti odpovídající úrovni C1 Společného
evropského
referenčního rámce pro jazyky v oblastech ústní a písemná
komunikace,
poslech a čtení s porozuměním.
Ústní
zkouška
Komunikace
1. část:
Kandidáti
se představí (ca. 3 – 5 minut),
tato část se nehodnotí.
Hlavním
cílem
první části zkoušky je, aby zkušební komise podala kandidátům informace
o jejím
o průběhu a kandidáti se na zkoušku naladili.
Vzor
Vzájemně
se
představte a vyměňte si své profesní zkušenosti.
2. část:
Rozhovor
kandidátů o
všeobecných/aktuálních tématech týkajících se
zdravotnictví
(5 – 8 minut)
Moderátor
začne
rozhovor jedním z témat z oblasti zdravotnictví,
které sám vybere, a
diskuzi mezi kandidáty řídí vhodně volenými otázkami.
Vzor
Diskutujte
na
toto téma. Při diskuzi se držte následujících bodů:
Očkování:
Dílčí
body:
- účinnost/rizika/kontraindikace
- infekční
nemoci
- očkovací
kalendář
- povinné
očkování
- očkovací
látky
- přídavné
látky
- úkoly/doporučení
Národního referenčního centra
- předání
některých protilátek z matky na dítě
3. část:
Kandidáti se na
základě zadaných
bodů samostatně vyjádří ke
konkrétnímu tématu
(5-8
minut).
Při
výběru tématu se zohlední odborné zaměření
lékaře.
Vzor
Vysvětlete
na
základě následující anamnézy léčebný postup:
- fyzikální
vyšetření
- diagnostická
vyšetření
- léčba
- medikace
- komunikace/pokyny
(pacient, rodinní příslušníci, ošetřovatelský personál)
Akutní
pankreatitida
1.
Aktuální
anamnéza
a)
akutní, silné
bolesti v nadbřišku
s vystřelováním do zad, bolesti trvalé, ne křečovité,
projevují
se po větším příjmu jídla
b)
doprovodné příznaky:
nevolnost, zvracení, citlivost na tlak, škytavka, celková slabost,
horečka,
zrychlený puls, pocit slabosti
2.
Předchozí
onemocnění:
-
žlučníkové kameny
-
poruchy
metabolizmu tuků
-
obezita
-
poranění
břicha
-
žaludeční vředy
3.
Návykové látky/dřívější
medikace:
-
požívání alkoholu
-
kouření (1
krabička denně)
léky.
Omeprazol
2x1, Rosuvastatin 1x1
4. Sociální anamnéza: důchodce, málo pohybu, sklon k nadměrnému jídlu a pití
Poslech
s porozuměním
Kandidáti musí prokázat, že rozumí
zdravotnickým textům,
pacientům, jejich rodinným příslušníkům, kolegům a dalšímu
zdravotnickému
personálu.
1.
část
V rozhovoru
mezi matkou
dítěte, které onemocnělo spalničkami, a lékařem, se hovoří o klinickém
obrazu,
průběhu a možnostech léčby této dětské nemoci. Poslechněte si
následující rozhovor
a zapište do tabulky písmena správných odpovědí.
Poslech1 (.mp3)
Příklad
0. Dcera paní Vlkové …
A - má
již několik dní horečku.
B - má ještě trochu horečku.
C - někdy má, někdy nemá vysokou
horečku.
Výpovědi
1.
Lékař ...
A - se obává komplikací, které by mohly nastat.
B
- uklidňuje matku.
C
- vyčítá matce, že dceru nenechala očkovat.
2. Dítě
…
A - má průjem.
B
- si stěžuje na bolesti nohou.
C
- má silný kašel.
3.
Lékař radí matce, aby
…
A - často větrala místnost,
ve které dítě spí.
B
- dítěti často měnila přikrývku.
C
- místnost, ve které dítě leží,
zatemnila.
4.
Na začátku
exantémního stádia …
A - zčervenají sliznice.
B - se
objeví typické červené skvrny, nejprve na
čele.
C - zmizí
typická vyrážka.
5.
Po odeznění nemoci …
A - zůstanou obvykle jizvy.
B – zůstanou
většinou stroupky.
C - se kůže
zcela uzdraví.
6.
Zvýšení riziko onemocnění spalničkami …
A - už dnes neexistuje.
B - je
spojeno s oslabeným
imunitním systémem.
C - je u
dospělých zcela vyloučeno.
7.
Lékař
upozorňuje matku …
A
- na doporučené termíny očkování.
B - na velké
nebezpečí infekce.
C -
povinnost pravidelných návštěv lékaře.
8.
K typickým
komplikacím při onemocnění spalničkami patří …
A - ochrnutí.
B - zánět
středního ucha.
C - pocity
slabosti.
9.
Během nemoci by dcera
…
A
- neměla vůbec vstávat z postele.
B - neměla
vůbec vysazovat léky.
C - měla
hodně pít.
10.
Lékař navrhuje, že …
A - provede další laboratorní vyšetření.
B – přesně
za týden přijde zkontrolovat zdravotní
stav pacientky.
C -
předepíše další silné léky.
Řešení
|
0 |
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
|
A |
B |
C |
C |
A |
C |
B |
A |
B |
C |
A |
2. část
Poslechněte
si text o současném
výskytu a možnostech
prevence hepatitidy typu A. Po poslechu
stručně zodpovězte následující otázky.
Poslech2
(.mp3)
| Otázka | Odpověď |
0. Kolik lidí - podle odhadu WHO - onemocní každoročně hepatitidou typu A? | 1,4 milionu osob. |
| 1. Kdy je infekciozita nemoci nejvyšší? | |
| 2. Co je zdrojem nákazy hepatitidy typu A? | |
| 3. Jaké očkovací látky se vyskytují na českém trhu? | |
| 4. Kdy je třeba nechat se proti hepatitidě typu A očkovat? | |
| 5. Ve kterých zemích je očkování zařazeno do dětského očkovacího kalendáře? | |
| 6. Jak dlouhá je předpokládaná doba ochrany? | |
| 7. Jak dochází k přenosu hepatitidy typu A? | |
| 8. Jak je někdy označována virová hepatitida typu A? | |
| 9. Za jakých podmínek může dojít ke snadnému a nekontrolovanému šíření nákazy? | |
| 10. V jakém časovém rozestupu se podává očkovací vakcína? |
Písemná
zkouškaČtení
s porozuměním
Kandidáti musí prokázat, že rozumí
odborným textům, ve
kterých si dovedou najít potřebné informace.
1. část
Přečtěte si tento text a potom stručně zodpovězte následující otázky.
Imunitní principy a rizika vakcinace
Vakcinace je jedním z
nejúčinnějších
preventivních nástrojů medicíny. Očkování, stejně jako přirozená
infekce,
stimuluje imunitní systém a vede k vytvoření protektivní imunity. U
predisponovaných jedinců však může vakcinace, podobně jako infekce,
indukovat
rozvoj patologické autoimunity.
Cílem očkování je navodit
- v ideálním případě
dlouhodobou - protektivní imunitu bez rizika rozvoje infekce. Vakcinace
má
očkovanému zajistit, že budoucí setkání s daným infekčním agens vyvolá
účinnou,
rychlou imunitní odpověď, která povede k odstranění patogenu nebo k
zneškodnění
jeho produktů (např. toxinů). O úspěšnosti vakcíny rozhoduje především
to,
které složky imunity jsou preferenčně aktivované a zda má vakcína
schopnost
indukovat dobrou imunologickou paměť. Pro protekci proti některým
infekcím
(např. proti chřipce) je velmi důležitá aktuální vysoká hladina
neutralizačních
protilátek, kdežto u jiných infekcí (obvykle s delší inkubační dobou)
mohou být
hodnoty protilátek nízké, protože podstatná je přítomnost paměťových
buněk,
které se po aktivaci antigenem mění v buňky efektorové.
Účinnost vakcíny závisí na
řadě faktorů,
v první řadě na charakteru a dávce vakcinačního antigenu, dále
na způsobu
aplikace (slizniční, parenterální) a na použitých pomocných látkách. U
konkrétního
jedince pak imunitní odpověď na vakcinaci samozřejmě závisí na stavu
imunitního
systému, to znamená, zda nejde o pacienta s imunodeficiencí (primární -
podloženou mutací genu či sekundární - v důsledku jiných chorobných
stavů),
nebo alergického na některé přídatné složky vakcín (např. konzervancia,
stabilizátory, antibiotika). Z hlediska podaného antigenu jsou
nejefektivnější
živé, atenuované vakcíny, které přirozeným způsobem aktivují více
složek
imunity a díky limitované multiplikaci indukují velmi dobrou imunitní
paměť. K
dlouhodobé protekci někdy stačí i jediná očkovací dávka. Inaktivované,
smrcené
vakcíny stimulují také komplexní imunitní odpověď, ale imunitní paměť
trvá
obvykle kratší dobu, takže vakcínu je nutné podávat opakovaně. Jak
atenuované,
tak inaktivované vakcíny jsou spojené s určitými riziky, vyplývajícími
z
výraznější aktivace organismu. U živých vakcín navíc riziko zvyšuje
možnost
opětovného přechodu atenuovaného mikroorganismu do virulentní formy.
Použití
živých vakcín je také limitované; jsou přísně kontraindikované u
pacientů s
těžkými imunodeficity (především buněčnými). Novější typy očkovacích
látek
obsahují proto purifikovaný nebo rekombinantní vakcinační antigen.
Takzvané
podjednotkové vakcíny - buď s inaktivovanými toxiny (toxoidy), nebo
polysacharidovými pouzdernými antigeny či s rekombinantními proteiny -
jsou z
pohledu bezpečnosti méně rizikové, na druhou stranu bývají méně
imunogenní. Pro
zlepšení imunitní odpovědi se ke specifické vakcinační makromolekule
přidává
buď další složka, tzv. adjuvans, nebo se vakcinační antigen váže na
proteinový
nosič (konjugované vakcíny). Příkladem očkovací látky s použitím nosiče
je
vakcína proti hemofilové infekci (resp. proti infekci vyvolané
Haemophilus
influenzae typ b). Samotný hemofilový polysacharidový pouzderný antigen
(u
meningokoka představuje základní faktor virulence) nevyvolává
dostatečnou
protekci. Po jeho podání sice přímo dojde k aktivaci B buněk a k
produkci IgM
protilátek, ale neaktivují se T lymfocyty. Proto nedojde k přepnutí na
tvorbu
jiných izotypů protilátek (chybí tzv. izotypový switch), nedojde k
afinitnímu
zrání protilátek a nevzniknou paměťové B buňky. Pokud se ale pouzderný
polysacharid kovalentně naváže na proteinový nosič (např. tetanický
toxoid),
aktivují se i pomocné T lymfocyty, které podpoří tvorbu IgG protilátek
a vznik
paměťových B buněk.
Je prokázáno, že vakcinace
je spojena se
zdravotními riziky. Některé z nežádoucích reakcí se vážou přímo na
vakcinační
antigen, jiné jsou spojovány s použitými pomocnými látkami (především s
již
zmíněnými adjuvancii nebo konzervačními látkami - např. thiomersalem).
To, že
určitá reakce nebo onemocnění souvisí s vakcinací, je někdy zřejmé a
nezpochybnitelné (časová návaznost, typ klinických projevů), jindy jde
spíš o
spekulace. Prokazatelné jsou lokální reakce (erytémy, infiltráty,
abscesy) i
některé celkové reakce. Ty mohou být jak přechodnou fyziologickou
reakcí
spojenou s aktivací imunitního systému po vakcinaci (mírný vzestup
teploty, únava,
bolest svalů), tak i závažnou patologickou reakcí (alergické -
anafylaktické
reakce, neurologické komplikace - křeče, encefalitida, neuritida).
Podle http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/imunitni-principy-a-rizika-vakcinace-469610 23.11.2013
