Kurz: Čeština pro zahraniční lékaře/lékařky
Téma: Lidské tělo
Plíce a mechanika dýchání
Upozornění: Všechna cvičení se otevírají v novém okně. Zkontrolujte si, zda nemáte zablokovaná okna pop-up ve svém prohlížeči.
Přečtěte si následující text.
Plíce a mechanika dýchání
Plíce jsou orgány jehlancovitého tvaru. Vrcholky plic nazýváme plicní hroty, lehce prohloubené plochy tvoří báze plic. Plíce jsou uloženy v dutině hrudní a navzájem odděleny mezihrudím. Na povrchu jsou kryty poplicnicí, která přechází na vnitřní stranu hrudníku jako pohrudnice. Mezi oběma listy pleury je úzká štěrbina, pleurální dutina. V ní je negativní tlak, který způsobuje, že plíce jsou stále rozepjaté a v každé fázi dýchání nuceny sledovat změnu tvaru dutiny hrudní. Plicní parenchym se skládá z nesčetných plicních sklípků, jež jsou uspořádány kolem průdušinek. Stěny plicních sklípků tvoří tenký dýchací epitel, protkaný bohatou sítí kapilár. Zde probíhá výměna plynů. Krev přichází do plic plicní tepnou, která se větví v síť kapilár až k alveolům. Z této sítě se sbírá žilní řečiště. Plicní žíly pak přivádějí okysličenou krev do levé síně. Rytmické pohyby hrudníku, bránice a stěny břišní, které jsou základem mechaniky dýchání, jsou řízeny z dýchacího centra, které se nachází v prodloužené míše. Dýchací centrum je trvale ovlivňováno podněty z mozkové kůry a periferních receptorů. Vdech je aktivní fáze, na které se podílí práce dýchacích svalů, z nichž nejdůležitější je bránice. Výdech je děj pasivní a je dán především ochabnutím vdechových svalů a smrštivostí plic. Při usilovném výdechu se aktivně nejvíce uplatňuje břišní lis.
Cvičení I – Seřaďte následující informace v pořadí, v jakém se
vyskytly v textu.Cvičení II – Přiřaďte
k následujícím latinským výrazům jejich české ekvivalenty.
