Téma: Komunikace v ošetřovatelském procesu
Komunikace v ošetřovatelství
Přečtěte si tento text.
Komunikace v
ošetřovatelství
Komunikací se obecně rozumí spojení člověka s vnějším
světem, které mu umožňuje získávat informace o dějích, které ho obklopují, to
znamená, že jejím základem je výměna informací. V užším pojetí můžeme
komunikaci vymezit jako proces předávání informací mezi lidmi, jehož
prostřednictvím je umožněno sociální jednání. Komunikace může mít různý účel,
obsah i formu. Komunikaci s druhými lidmi vždy spoluvytváříme a ovlivňujeme,
přispíváme k ní a zároveň jsme její součástí, jsme jí ovlivňováni.
V ošetřovatelské sféře je komunikace velmi důležitá. Z tohoto
důvodu jsou komunikativní schopnosti vedle specifických odborných kompetencí
souvisejících s výkonem profese sestry nezbytným předpokladem pro výkon tohoto
povolání. Sestra totiž potřebuje předávat klientovi velkou sumu informací a
zároveň se přesvědčovat, zda jim porozuměl.
V posledních letech došlo v oblasti zdravotní sféry ke
zvyšování podílu sester na specializované péči o klienty. Sestra je ve většině
případů dostatečně vybavena po odborné stránce, problém však nastává v
okamžiku, kdy je z hlediska léčebných postupů nezbytné získat klientovu důvěru,
která se v tomto případě buduje nejen na základě verbální či neverbální
komunikace, ale také toho, jakou úctu chová sestra ke klientovi a jak je schopna
zvládnout jeho specifické reakce.
Požadavky na komunikativní kompetence při práci sestry
jsou tedy zaměřeny na schopnost kultivovaného verbálního projevu a dovednost
naslouchat druhým. Je proto vysoce důležité začlenit výše uvedené kompetence do
profesionální strategické přípravy pracovníků pomáhajících profesí.
Cvičení II. - Podstatná jména v závorkách uveďte ve správném tvaru.
Návrat na rozcestí tématických okruhů.