Zdravotnický systém v České republice
Zdravotní péče je v České republice garantovaná
Listinou základních práv a svobod, konkrétně jejím článkem 31, podle kterého
mají občané na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a
na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Zákon o veřejném zdravotním
pojištění zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje
veřejné zdravotní pojištění, rozsah a podmínky, za nichž je na jeho základě
poskytována zdravotní péče, a způsob stanovení cen a úhrad léčivých přípravků a
potravin pro zvláštní lékařské účely hrazených ze zdravotního pojištění.
Zdravotní
péče je poskytována zdravotnickými pracovníky, popřípadě dalšími odbornými
pracovníky ve zdravotnictví, ve zdravotnických zařízeních, nebo je-li to
nezbytné s ohledem na zdravotní stav pojištěnce, na jiném místě, kde je nutno
péči poskytnout.
Jiní
zdravotničtí pracovníci než lékaři poskytují hrazenou péči na základě ordinace
ošetřujícího lékaře, není-li stanoveno jinak. Ošetřujícím lékařem se rozumí:
a) praktický lékař, praktický lékař pro děti a dorost, zubní lékař, u žen ženský lékař, který registruje pojištěnce,
b)
lékař poskytující pojištěnci specializovanou
ambulantní zdravotní péči,
c)
lékař
poskytující pojištěnci zdravotní péči v zařízení ústavní péče.
Zdravotní péče je pojištěnci
poskytována formou ambulantní nebo ústavní péče. Ambulantní péčí se rozumí:
a) primární zdravotní péče,
b) specializovaná ambulantní zdravotní péče,
c) zvláštní ambulantní péče.
Primární zdravotní péči
poskytuje pojištěncům jejich registrující lékař, popřípadě ošetřující lékař.
Vyžaduje-li zdravotní stav pojištěnce poskytnutí specializované ambulantní
zdravotní péče, doporučí registrující lékař pojištěnci takové smluvní zdravotnické
zařízení, které je schopno specializovanou ambulantní zdravotní péči na
náležité úrovni poskytnout.
Hrazenou péčí je i zvláštní ambulantní péče poskytovaná pojištěncům s akutním
nebo chronickým onemocněním, pojištěncům tělesně, smyslově nebo mentálně postiženým
a závislým na cizí pomoci a paliativní péče, poskytovaná pojištěncům v
terminálním stavu, v jejich vlastním sociálním prostředí.
Vyžaduje-li to zdravotní stav
pojištěnce, poskytne se mu hrazená péče formou péče ústavní, tj. péče v
nemocnicích a v odborných léčebných ústavech. V těchto zařízeních může být
poskytována vedle ústavní péče i péče ambulantní.
Do ústavní péče jsou pojištěnci
přijímáni zpravidla na doporučení ošetřujícího lékaře. Ošetřující lékař zasílá
s doporučením k přijetí do ústavní péče též písemné odůvodnění a důležité
zdravotní údaje včetně výsledků předem provedených vyšetření a informace o
provedeném léčení. Do odborných léčebných ústavů jsou pojištěnci přijímáni na
základě návrhu ošetřujícího lékaře; tato podmínka nemusí být splněna při
přijetí do psychiatrické léčebny.
Bezprostřední ústavní péči o pojištěnce zajišťuje tým zdravotnických pracovníků
vedený ošetřujícím lékařem nemocnice nebo odborného léčebného ústavu, který
určuje v rámci pokynů vedoucího lékaře oddělení diagnostický a léčebný postup.
K zabezpečení odborné péče a součinnosti odborníků různých oborů zajišťují
jednotlivá oddělení konsiliární služby pro pojištěnce, jimž je poskytována
ústavní péče.
